Příspěvek k semináři před představením opery na Smetanově Litomyšli
Nejprve dovolte krátký exkurz do Smetanovy tvůrčí kuchyně. Už několikrát jsme při jiných příležitostech zmínili, jak geniální skladatel čelil obrozeneckým návrhům, aby do svých opusů rovnou zařadil české a moravské lidové písně. Nátlaku se ubránil, nicméně tento inspirační zdroj – národní popěvky či písně v několika případech do jeho tvorby pronikly. Samozřejmě s jistou modifikací či umným rozvedením melodické linky, ale pronikly. A v široké obci posluchačů náležitě rezonovaly. Ony totiž kromě melodie nesou jistá poselství, nebojme se říci i filozofii lidových vrstev. Za všechny uveďme popěvek o tom, kudy vycházejí z domu oblíbená domestikovaná zvířata – kočka a pes, popěvek s odzbrojující nečekaností korunovaný meteorologickou maximou. A v této souvislosti je otázkou, zda by se v cyklu Má vlast v pořadí druhá symfonická báseň dočkala takové popularity, kdyby její autor zvolil jiný motiv. Nazývají-li dnes někteří estéti Vltavu „symfonickou odrhovačkou“, jako by ohrnovali nos nad neotřesitelnou lidovou moudrostí: nebude-li pršet, nezmoknem.
