Drazí souputníci!
Dnešního dne se počíná odpočítávat poslední měsíc dělící nás od chvíle, kdy zasedneme v litomyšlském hledišti a budeme přihlížet nesmrtelnému příběhu smrtelných sevillských hrdinů bez hrdinské vizáže a postavení. Lidsky pravděpodobný, na operu až příliš reálný děj bez záměny dětí, identit, obživlých kamenných komturů, ohnivých draků, labutích princů – to je tedy obzvlášť pikantní, Votanových studených ohňů, královen nocí a zajatých etiopských králů naslouchajících v úkrytu a současně před zraky tisíců diváků šepotu své dcery slyšitelnému ve vysokém pianissimu až posledních řad. Věřím, že budete strženi pravdivostí příběhu planoucího vášněmi, které nezkrotí žádný společenský řád. To vše tlumočené nesmrtelnými melodiemi.
O životaschopnosti Carmen svědčí i množství parodií a aktualizovaných pojetí, za něž by se nemusel stydět ani režisér Morávek se svými kentaury a polonahými fakíry válejícími sudy v poslední inscenaci Rusalky v brněnském „národě“. Carmen snese lecjakou úpravu a je přitom stále opravdová. Podobně jako nedávné pokusy uskutečnit projekt „La Bohéme im Hochhaus“ ve Švýcarsku, kde se děj slavné opery odehrával v paneláku za přímého přenosu a kde Mimi umírá kdesi na konečné točně autobusů MHD u obchodního centra. Dokonalé. Či Traviata na nádraží v Curychu, kde Violeta místo luxusního salonu víří středem davu spěchajících cestujících a Alfédo se s ní loučí na peróně u odjíždějícího vlaku směr Lindau. A švýcarské dráhy a Verdiho partitura šlapaly jak hodinky. (Už aby vyjel Leo Expres!).
Podobně objevně dopadá například pokus zasadit děj španělské Cikánky Carmen do jihoafrického slumu, kde je Don José příslušník policejní jednotky, který se její vinou dostane na scestí, odkud není návratu. Tento krátký klip musíte zočit:
http://www.youtube.com/watch?
Či podobně současný klip z divadelního prostředí, jehož pojetí se bude podobat naší Carmen:
http://www.youtube.com/watch?
Či je libo Carmen jako levicovou revolucionářku, jako v Bonnu?
http://www.youtube.com/watch?
A jak si užívá Carmen Bart Simpson ve Springfield Opera House?
http://www.youtube.com/watch?
Myslím, že se máme na co těšit! Dílo s prověřenou kvalitou!
Operní hlasatel by však nebyl úplný bez kalendária a soutěžního kvízu! Žádný strach, zde jsou! 20. května jsme si připomenuli smutné výročí dvaceti let od úmrtí možná největší české divy 20. století, pomineme-li Emmy Destinn. Největší heroinou českých jevišť od 30. let byla bezesporu ztepilá a vysoká žena s hustými dlouhými vlasy a především fenomenální hlasovou dispozicí, majestátním sopránem vysokodramatického hrdinného vzepjetí, která splynula se zásadními postavami českého repertoáru. Znáte jméno Marie Podvalové? Osobnost s průrazným zvukem tónů, které pronikaly až k samým základům Národního divadla a jimiž při legendárním představení Libuše na Děvíně po osvobození ovládala břehy Dunaje a Moravy na Slovensku i v Rakousích, odkud ji poslouchaly tisíce shromážděných. S ohledem na dobu, do níž spadalo její umělecké působení, se její kreace legendární kněžny stávaly přímo národní manifestací. Trochu této atmosféry snad zakusíte při pohledu na její snímky a především nádhernou pozvánku ke slavnostnímu prvnímu představení Libuše v obnovené československé republice po válečných hrůzách. Čteme na ní jméno prezidenta dr. Beneše, představení zahajoval projev Zděňka Nejedlého. Viz http://operaplus.cz/legenda-
S postavou splynula do té míry, že si Marie Podvalová přála být pohřbena v kněžnině kostýmu, což se také v roce 1992 vyplnilo, když její ostatky spočinuly na vyšehradském Slavíně. Za dobu svého vystupování byla pěveckou partnerkou mnoha úžasných umělců. V této souvislosti nemohu nevzpomenout, kterak mi cca před 12 lety vyprávěla při cestě z děčínského archivu v posmutnělém večerním vlaku paní docentka Sylvie Ostrovská, s níž jsem se ten den nad kartóny seznámil, o tom, kterak za mladých let tajně poslouchala rozezpívávání paní Podvalové a altistky Marty Krásové. Jako litomyšlští fanoušci musíme uvést, že první ročníky našeho oblíbeného festivalu otevírala právě Marie Podvalová jako Milada s legendárním tenoristou Beno Blachutem v úloze Dalibora. Diváci je doprovázeli již od nádraží, kam tehdy ansámbl Národního divadla přijížděl…
A právě s rolí Milady se bude pojit dnešní kvízová otázka. Jednou při hostování na oblastní scéně se přiřítil ke všemi vzývané madam Podvalové sborista a snaživě ji před představením zdůrazňoval, že ve třetím dějství to bude právě on, kdo ji bude podávat meč. Byl to takový skrček, celý upocený z významného úkolu podat divě zbraň. O druhé přestávce se pěvkyni opět připomenul, ta však s klidem géniů jeho sdělení přijala pouze s blahosklonným pokývnutím. O několik desítek minut později nadešla ta chvíle, na niž se sborista a patrně všichni jeho v hledišti přítomní příbuzní těšili tak dlouho. Po Daliborově prozrazení zapěla Milada své „Již vzhůru!“ a čekala na pomstu nesoucí zbraň. Ukvapený sborista však samou trémou a zbrklostí zakopl a ocitl se pěvkyni tváří přímo v dekoltu.